Darovat na Křídla pomoci

Evžena B., 95 let

Syndrom geriatrické křehkosti Potřebuje 20 hod./měs. ~ 2 600 Kč

„Maminka věnovala celý život péči o druhé.“

Květen Pokryto
Červen Pokryto
Červenec Pokryto
Na příští měsíce pokryto
Celkem již bylo darováno: 12 400 Kč Každých 130 Kč odpovídá 1 hodině péče.
Chci darovat

Příběh paní Evženy

Moje maminka oslavila v létě 2023 své 95. narozeniny.

Celý život věnovala péči o druhé. Láskyplně vychovala mne a bratra. V další generaci pomáhala vychovávat vnoučata.

Pracovala jako logopedka ve zdravotnictví – pomáhala dětem i dospělým při komunikačních obtížích. Byla aktivní, dlouho pracovala ještě jako důchodce.

Až symbolické bylo, když ji v 85 letech odvezla záchranka z kurzu, který sama vedla a byl pro klienty po cévní mozkové příhodě. I jí, bohužel, diagnostikovali mozkovou příhodu.

Potom již přicházely nemoci spojené se stářím a sil ubývalo. Přechodně jsme využívali také paliativní péči Cesty domů.

Ale maminka je veliká bojovnice. Ač všichni pochybovali, maminka se znovu „zvedla z postele“. Má sama radost, když s pomocí asistentek udělá pár kroků po bytě s chodítkem.

Je to ale již sedmý rok, kdy maminka potřebuje denní péči a plnou pomoc při všech úkonech.

V rodině jsme téměř všichni pracovně aktivní. Jen manžel odešel do důchodu, vzhledem k narůstajícím zdravotním obtížím. Já pokračuji v profesi maminky a jsem ráda, že jsem nemusela zůstat plně doma. Ale bez pomoci Heweru a Cesty domů bychom to nezvládli.

Na osobní asistentky Heweru a pečovatelky Cesty domů se maminka moc těší a je díky nim pozitivně naladěná. Život nechce vzdávat a těší se, že za 5 let oslaví „tu stovku“

V současné chvíli je maminka spokojená. Ale já i rodina se cítíme vyčerpaní ze soustavné péče. Trávím u maminky i většinu nocí, protože se budí a bývá pak dezorientovaná. Potřebovali bychom navýšit počet hodin profesionální péče a hlavně využít i noční služby a delší služby o víkendu.

Proto prosíme nadační fond o pomoc.

Daniela Portychová, dcera

Jak se má Evžena

Vaše pomoc přišla ve správnou chvíli. Maminka v zimě prodělala chřipku, která ji velmi oslabila. Naše starosti se změnily. Dříve jsme vymýšleli, jak maminku nejlépe přesunout na vozík a dostat se ven na procházku. A najednou jsme museli řešit, jak správně polohovat na lůžku.

Byla pro nás velká úleva, když jsme mohli využít pomoci asistentek. Byli trpělivé, ochotné, milé a hlavně stále povzbuzovaly: „Uvidíte, bude zase líp! Jen co přijde jaro…“

A víte, že měly pravdu? Maminka pár dní před Velikonocemi zase dostala po dlouhé době chuť k jídlu a začala cvičit na lůžku. Síly se jí rychle vracejí, vydrží sedět na vozíku. Vyjeli jsme opět ven! Je jaro…

 

Více

Vzkazy