Pracovala jsem jako praktická lékařka. Jelikož se jednalo o velice náročnou práci, rozhodla jsem se jít v řádném termínu do starobního důchodu. Celkem jsem se zdravotně cítila ke svému věku. A asi vzhledem k tomu, že ze mne spadl ten obrovský stres a zodpovědnost, se objevily potíže.

V roce 2015 mi zjistili zhoubný nádor. Následovala operace, chemoterapie, sepse, pak radioterapie. Během hospitalizace jsem prodělala infarkt. Cítila jsem se mizerně. Jen jsem seděla v koutě a nekomunikovala. Byla to strašná doba. Nerada bych to znovu zažila.

Ke komplikacím se přidal diabetes, s nutností píchat si denně inzulin. Dolní končetiny jsou těžko pohyblivé, necítím plosky nohou. Často mám závratě, zakopávám a padám na zem. Sama chodím po bytě pouze s chodítkem a v předklonu. Musím se držet předloktím příruček. Při vstávání mi pomůže asistentka.

Potřebuji pomoc do vany. Asistentka mne přidrží, ale nemám stabilní motoriku. Pomůže mi namydlit, utřít, obléct inkontinentní kalhotky, natřít krémem. Inkontinentní kalhotky mi většinou nestačí, musím si je dokupovat, což jsou pro mne další výdaje. Začaly se mi třást prsty na rukou, neurolog má podezření na Parkinsonovu nemoc. Jelikož nemám sílu v rukou a prstech, asistentka mi připraví snídaně. Oběd si objednávám, asistentka mi jídlo ohřeje a připraví ke snědku. Musím mít \“bryndák\“, jelikož mi padá jídlo z pusy nebo z rukou. Asi 1/2 roku sleduji, že mám poruchu krátkodobé paměti. Takže je pode mnou podepsáno. Jsem dost unavená, po obědě si jdu lehnout a spím asi 2-3 hodiny.

Ven bez cizí pomoci nemohu, jelikož jsou tam 3 schody, které jsou bez zábradlí. Na jaře si musím nechat udělat zábradlí, abych mohla s asistencí ven.

Jinak jsem odkázaná na internet, nebo na telefonický kontakt s kamarádkami. V mém věku mi zbyly jen 3. Na zahrádku jsem si koupila truhlíky na vysokých nohách a s asistentkou jsme tam zasadily rajčata a kytky. Mám tam stolek a židle na kafe a popovídání s kamarádkami asistentkami. Za pomoci kamarádek jsem se dříve dokázala dopravit do divadla.

Mám štěstí, že si dokáži obstarat nákup přes internet, přivezou ho až do bytu, ale je to nákladnější, než kdybych si potraviny kupovala v místním supermarketu. Nákup mi uloží asistentka.

Bydlím sama, dcera s rodinou v Praze. Chci zůstat v bytě, pokud to půjde. Toto prostředí znám, mám tady kamarádky, kolegové se mi také snaží zlepšit život. Dcera s dětmi jezdí jednou za 14 dní na víkend celá rodina. Hlavně se potěším s vnoučaty. Abych mohla být v bytě sama, potřebuji k tomu řadu asistenčních služeb!!! Tato služba mě stojí cca 5 tisíc měsíčně, dále mám obrovské náklady na léky, platím si tísňové tlačítko u Život 90. To mi několikrát zachránilo život, když jsem nebyla po pádu v bytě sama schopna vstát.

Já byla tak vitální osobnost a pořád někomu pomáhala, ale tato bezmoc je horší než koronavirus.